Co je to meditace? A proč meditujeme?

V posledních letech se více a více lidí zajímá o meditaci. Internet je plný meditačních kurzů, technik, na YouTube je spousta videí. Většinou jde o řízené meditace. Co je řízená meditace? Je to vůbec meditace?

Můžeme říci, že meditace je ztišení. Proto ji vyhledává stále více lidí. Náš mozek, uši, oči, mysl, emoce jsou přehlcené. Potřebujeme vypnout. Neslyšet, nevidět, nemyslet. Protože mozek jede stále na plné obrátky, mysl je stále provokována tisíci podnětů. To je na hlavu, že? Je to skoro k zbláznění. A když už člověk ulehne ke spánku, nemůže usnout nebo se stále budí, protože nejde utišit myšlenky. Někdo neumí ani v klidu sedět, aniž by koukal do mobilu, počítače nebo aspoň četl. Prostě jen tak v tichu byl.

A protože neumíme jen tak v tichu být, neumíme nemyslet, nevíme, co máme vlastně dělat, nevíme jak nemyslet, pustíme si řízenou meditaci. Tam nám někdo tichým hlasem říká, na co máme myslet, jak máme myslet, co a jak si máme přát, kde máme v mysli být,… Bože to je tolik pokynů, kdo na to má furt myslet? A nedej bože ten stres: „už dávno jsem měl být v mysli tam a tam, už jsem měl cítit a prožívat to a to a já tam ještě nejsem a už zase po mě chtějí být jinde“. A prý medituj, ztiš se.

Měla jsem klienta. Přišel s úpornými bolestmi hlavy trvající roky. K tomu vysoký tlak a stres. A byl to praktikující jogín. Muž, zabývající se jógou a meditacemi téměř celý život. Nesmějte se. Takových je mnoho. Když jsem s ním pracovala, požádala jsem ho, aby se ztišil a jen ležel. Nešlo mu to. Když jsem se ho ptala, jak medituje, popsal mi, že si každý den pouští řízené meditace, kde ho vedou, jak má meditaci dělat.

Meditace je absolutní ztišení, vypnutí mysli. A přitom koncentrace. Soustředění se na sebe sama. Jde o to, uslyšet Boha v sobě. Poznat ho. Je to ticho v nás. Trvá to dlouho, než to dokážete. Ale pak jste spojeni se sebou samým. Pak vnímáte svou Božskou podstatu. Sebe. Pak dokážete žít svůj život v souladu se sebou samým. Nemůže vás nic odvést od vás samých. Nejdříve to může být jen okamžik. Který se opakuje, prodlužuje až nakonec v něm dokážete být kdykoli a kdekoli. Je to absolutní svoboda.

Je i meditace na své srdce, vyprázdnění srdce od všech nanesených emocí. Od všech zmatků, problémů. Od věcí, které nás tíží, obklopují. Srdce je nádoba, kterou je potřeba občas vyprázdnit a naplnit světlem, láskou, tichem. I tato meditace je o ztišení. Jen nekoncentrujeme svou mysl, ale vnímáme klid v srdci.

Mistr, který vede svého žáka v meditaci, ho vede učením skrze napojení, ticho, je to otázka bytí, koncentrace.

Naučit se meditovat je proces. Dlouhý. Je to cesta. Cesta k sobě. Umím-li meditovat, jsem učitelem sám sobě. Vnímám své vedení. Je to umění sebeléčení.

Klienti se mě ptají, jestli a jak medituji. Ano, celý život. Jako dítě jsem nevěděla, že medituji. Já jsem prostě čučela do prázdna. Pro mnohé blázen Je mnoho dětí, které umí meditovat. Jejich duše si to pamatuje. Je to tak přirozené. Časem to zapomínají. Stále poslouchají, co mají dělat, co mají a nemají myslet. Vědomě jsem začala meditovat na vysoké škole. Pracovala jsem, podnikala, studovala. Učila jsem se jen v noci a spávala jsem minimum hodin. K ránu už můj mozek nebyl schopen nic pobrat a chtělo se mi spát. Dvacet minut jsem meditovala. A další dvě hodiny jsem byla svěží. Tam jsem se naučila koncentrace mysli a ztišení, odevzdání balastu a nabrání energie. (Pochopitelně dospat se, bylo nutné. Tělo úplně oklamat nejde, v běžném životě).

Meditace je cesta. Každý má svou. Můžete mít průvodce. A toho si musí každý najít sám. Vlastně se najdou vzájemně.