Pozornost k sobě vs k ostatním

Vychovávat, podporovat, nést zodpovědnost, patří k rodičovství. Ne k partnerství. Pokud v tomto programu pokračujeme v partnerství, vede to k nerovnováze a závislosti. Dříve či později se jeden začne cítit nespokojený, unavený, nedoceněný a ten druhý to nebude chápat a bude zvyklý jen přijímat.

Udržet rovnováhu v péči o sebe a druhé, důvěřovat ostatním v jejich úsilí a životech, dát svobodu sobě i druhým, nehodnotit a neočekávat je základem duševního zdraví a harmonického vztahu.

Pozornost, kterou dávám sobě by měla být v rovnováze s pozorností, kterou směřuji k druhým. Učili nás, že nemáme být sobci, že myslet na sebe je špatné. Je to přesně naopak. Vše má být v rovnováze. Zdravá pozornost sobě je základem mé hojnosti energie, vyrovnanosti a pohody, ze které můžu předávat dál, když na to mám a chci. A jen potud, pokud chce ten druhý. Za nevyžádanou pozornost mi nikdo vděčný nebude a neoplatí mi ji v dobrém. Tato pozornost patří dětem a i těm je třeba důvěřovat a postupně jim předávat zodpovědnost.

Milujme sebe a pak druhé, pečujme o sebe a pak o druhé, důvěřujme své cestě i cestě druhých. Každý máme svou cestu a zkušenost. Tu nám nikdo vzít nemůže a my ji nikomu brát také nemůžeme.